Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.

čtvrtek 12. prosince 2013

Co s kradenou Snoubenkou?

Když jsem před pár dny zjistila, že má ekniha Příručka jadranské snoubenky je ve virtuálním světě čtenějším titulem než Babička Boženy Němcové nebo české překlady děl Stiega Larssona, zaslechla jsem zvony a podlehla sebedojetí snaživého autora, jehož díla konečně prorazila. Zvony trvaly přesně minutu, tedy do chvíle, kdy jsem navštívila stránky Online Knihovny a zjistila, že na závratné čtenosti Snoubenky někdo elegantně vydělává, ale - ejhle - nejsem to já ani nakladatel, který eknihu vydal. 
Aby bylo jasno: nejsem žádným krkavcem, uzurpátorem autorských práv, nepřítelem sdílení a vůbec zlounem, který by trval na tom, aby si všichni kupovali jeho knihy v limitovaných edicích a pevných deskách. Proto také vydávám eknihy, které jsou výrazně dostupnější a na svém blogu nabízím stovky stran obsahu zadarmo. Ale je už tomu tak, že i autorka děl, která konečně prorazila, musí z něčeho žít, takže tisíceré recyklaci jediné rozmnoženiny své eknihy, kterou si Online Knihovna legálně zakoupila, zrovna nefandí. 
Jak Online Knihovna funguje? Provozovatel nebyl tak hloupý, aby uživatelům systému rovnou prodával pirátské kopie eknih. Šel na to jako Robin Hood, totálně od lesa: od každého uživatele si za korunu koupí jeho čtečku, do které pak nahrává vybrané eknihy. Jakmile čtenář přestane služby knihovny využívat, prodá mu provozovatel opět za korunu jeho čtečku zpět. Jistěže, vědom si prohnilosti a hlavně protiprávnosti svého počínání, publikoval provozovatel na svých stránkách anonymní text, který sebevědomě označil jako právní rozbor. Analýzou autorského zákona dospěl k závěru, že popsaným způsobem, tedy na čtečce, se ekniha šířit může. Je to stejně hloupé jako tvrdit, že když si přinesete vlastní karton papíru a my vám na něj eknihu vytiskneme, neporušujeme práva autora ani vydavatele. A je to také stejně elegantní jako jednání zloděje, který vám vybílí byt, ale místo aby vám rozmlátil dveře sekerou, půjčí si od vás klíče a normálně si odemkne. Mno. Na filipiku Online Knihovny kontroval Zdeněk Matušík z Národní knihovny zde; upozornil, že způsob, kterým popsané půjčování eknih, resp. čteček, probíhá, zcela jasně spadá pod sdělování veřejnosti podle autorského zákona, a jako takové vyžaduje licenci. 
Pokud je to jinak, pak mě prosím opravte; nejsem nijakou odbornicí na autorské právo.
V každém případě by mě zajímalo, jestli ve světě existují legální a fungující systémy půjčování eknih, které neobcházejí autora a vydavatele. Kdo o tom něco víte, hlaste se. Já jdu zatím jen tak z autorského sportu napsat kolegům Pratchettovi, Hosseinimu, Vieweghovi a dalším nevědomým protagonistům Online Knihovny, co si o tom myslí. 

6 komentářů:

  1. Dostala jsme eSnoubenku od dcery k minulým Vánocům. Z Kosmasu.
    Čtení se mi líbilo :)
    Tak přeji úspěšné potírání podvodníků!

    OdpovědětVymazat
  2. Občas do knihovny chodím a knihy si tam půjčuji. Poté co jsem si pořídil čtečku na E - knihy mě přestává bavit chodit do budovy knihovny a nosit si fyzickou podobu knihy domů. Rád bych vyřídil vše z tepla domova...

    Pokud někdo zkouší provozovat půjčovnu E knih, osobně mu jenom tleskám.

    Protože nejsem právník tak nerozumím odporu vydavatelů k půjčování E knih. Doufám, že si budu moci v blízké době půjčovat knihy stejně jako si půjčuji hudbu třeba na Google Music...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já samozřejmě taky nemám nic proti e-půjčování, ale zásadně nesouhlasím s obcházením autora a vydavatele. Nahlédneme-li věc čistě ekonomicky a necháme stranou niternou motivaci rozervaného umělce, který prostě psát musí, tak je to asi takhle: Snoubenku jsem psala půl roku. Na živobytí jsem si půjčila - jinak bych psát vůbec nemohla, tuto půjčku dodnes splácím. Jako většina autorů jsem šla do rizika, že o knihu nebude zájem a přinejmenším mé vlastní náklady se tak nikdy nezaplatí. Zatímco tištěnou podobu knihy vydalo velké etablované nakladatelství, eknihu vydal můj bratr. Výroba eknihy, jak si mnozí myslí, však není beznákladová záležitost, a pokud chcete, aby byla ekniha kvalitní, hezká a dostupná ve všech formátech, pak nemůže být ani nízkonákladová. Na trhu tak malém jako je ten český, je vydávání eknih spíš vstřícným gestem vůči čtenářům, kteří mají tablety a čtečky, protože pokud neprodáte alespoň několik set eknih (což u nás prostě neprodáte), náklady se vám nevrátí. Za této situace považuji za nehorázné a nepřijatelné, když vás coby vydavatele někdo zcela obejde, a protiprávně šíří knihu tak, aby na tom sám vydělal, bez jakéhokoli úsilí, a finančně na tom byl za jednu zápůjčku lépe než vy za prodej jedné eknihy po odečtení nákladů, daní, vlastního času, atd. atd. Kdyby Vámi vzpomínaná Google Music dělala totéž, tak brzy skončí. :)

      Vymazat
  3. Co vím, tak odborné knihy je takto možné půjčovat třeba přes EBSCO. Právně to bude nejspíš v pořádku...

    OdpovědětVymazat
  4. Co s kradenou Snoubenkou bohužel nevím, ale snad Vás potěší, že včera jsme ji (právě coby e-knihu) zakoupili švagrové k Vánocům. Při té příležitosti mi to nedalo, vytáhla jsem svou "oldschool" klasickou tištěnou a stejně jako loni, kdy jsem ji četla poprvé, jsem se královsky bavila. Držte se a pěkné Vánoce!

    OdpovědětVymazat
  5. E-knihy pujčovat jdou: http://jablickar.cz/e-knihu-si-pujcite-z-domova-ci-sri-lanky/. Ne všechny vydané, ale jdou.

    OdpovědětVymazat